K-P

30. prosince 2010 v 21:10 |  Slovníček ze světa koní
K

kadence (frekvence) - střídání nohou v určitých časových intervalech (rytmus pohybu končetin). Posuzuje se vzhledem k prostornosti chodu. Kůň správně vyvážený má kadenci poměrně pomalou, chody pružné a svěží. Pro pomalou kadenci je důležitá co nejdelší doba nesení zadní nohy.
kalup - cval
kontracval - cval na opačnou nohu ve směru pohybu, je vykonáván na přání jezdce.
kapriola - figura Španělské jezdecké školy ve Vídni
kapří hřbet - hřbet koně vypjatý nahoru, vyklenutý následkem vadného utváření obratlových trnů. Kůň s tímto hřbetem není vhodný pro jízdu; jeho chod je strnulý, otřásavý.
karambol - srážka dvou, případně více koní.
karosiér - těžký kočárový kůň schopný tahat velké, reprezentační kočáry, např. starokladrubský kůň.
kaštánky - malé, zrohovatělé kožní výrůstky na vnitřní straně nohou.
kavaleta - nízká jednoduchá dřevěná překážka, používaná při výcviku koní a jezdců
kavalkáda - skupina jezdců na koních v krajině
kelka - část ocasu tvořená obratli, svaly a kůží
kentr - pomalý pracovní cval
klabonos - vyklenutý (konveksní) profil hlavy koně, typický pro plemena západního původu. Např. berbera nebo v krajním utváření starokladrubského koně.
klandr - zábradlí ohraničující dostihovou dráhu těsně při jejím vnitřním oblouku.
klasické dostihy - pět nejdůležitějších výkonnostních zkoušek pro tříleté hřebce a klisny. Všichni startující nesou stejnou hmotnost, jen klisny mají proti hřebcům úlevu 1.5 kg. U nás - Jarní cena klisen ( 1600 m ), Velká jarní cena ( 1600 m ), České derby ( 2400 m ), Memoriál ing. Tichoty ( 2400 m - jen klisny ), St. Leger ( 2800 m ).
klenutá žebra - kůň má krátký, hluboký a kulatý trup. Šíře hrudníku je ovlivněna vyklenutím žeber. Kostální úhly však musí odpovídat výkonnostním typům jednotlivých plemen.
kleštiny - dřevěná kostra chomoutu.
klisna - samice koně stará nejméně tři roky. Plemenná klisna je vybrána a používána k plemenitbě.
klisnička - mladá klisna ve věku do tří let.
klkání - zlozvyk koně, spočívající v polykaní vzduchu, nahromaděného v hltanu a vydávání charakteristického zvuku
klus - dvoudobý chod se čtyřmi fázemi, které se skládají z řady po sobě jdoucích klusových kroků. Diagonální pár nohou se součastně zvedne, pohne dopředu i došlápne. Nohosled klisu je: pravá zadní spolu s levou přední, levá zadní spolu s pravou přední, fáze vznosu. Rozeznáváme základní, střední, pracovní a prodloužený klus. Podle sedu rozeznáváme klus lehký a těžký.
klusáci - koně s vynikajícím klusem, používaní pod sedlem i v zápřeži. Původně to byli kočároví koně, nyní jsou velmi oblíbení jako koně dostihoví. Dělí se na klusáky diagonální (s normálním klusem) a mimochodníky.
kmen - skupina zvířat, pocházející po vynikajícím plemeníku - zakladateli, po němž bývá i pojmenována
kmenové stádo klisen - stádo vybraných plemenných klisen dobrého původu, zevnějška a žádoucích užitkových vlastností
kmih - výsledek posunu a odrazové energie zadních končetin (výraz odrazové energie). Závisí na temperamentu koně.
kočároví koně - převážně teplokrevní koně různého typu, mohutnosti a ušlechtilosti, využívaní v zápřeži kočárů. Lehký kůň se jmenuje jukr ( např. arab shagya ), těžký karosiér ( kladrubský kůň ). Žádá se elegantní chod a pečlivý výcvik.Postroje kočárových koní jsou převážně chomoutkové: anglické nebo poprsní: uherské. Každý z obou typů postrojů má specifické součásti.
kohoutek - místo, kde krk přechází v tělo.
koleska - čtyřkolý vozík se skořepinou zavěšenou na řemenech.
kolika - břišní bolesti při onemocnění trávicího ústrojí, jiných orgánů či při některé infekční nemoci
konstituce - stupeň zdraví jedince, projevující se životní aktivitou. Charakterizuje ji celková funkce fyziologických orgánů a určují ji dědičné vlastnosti, vliv prostředí a nervový typ jedince. Typy konstituce: hrubá, pevná, jemná, měkká. Hodnotí se s přihlédnutím k výkonnostnímu typu jedince.
koňská délka - v dostizích vzdálenost asi 3m, dělí vítěze od druhého nebo dalších koní
kontracval - kůň, který jde na špatnou nohu při cvalu. Vyžaduje se v řadě drezurních úloh a demonstruje pružnost a ohebnost koně, rovnováhu a poslušnost
kopyto - přetvořený poslední článek středního prstu, není to tedy pouze rohovité pouzdro ( bačkory ), ale složitý a důležitý orgán, tvořený kostí, vazivem, šlachami, škárou a pokožkou se srstí, ev. rousy. Je pružné a do značné míry roztažitelné, vyžaduje péči.
korektor - plemeník žádoucích tělesných tvarů a užitkových vlastností s průraznou dědivostí a schopností zlepšovat tvary a vlastnosti potomstva
krácení ocasu - operativní krácení ocasu (kelky) některým, zejména chladnokrevným, plemenům. Kupírování mělo jednak zabránit zaplétání dlouhých žíní do postraňků, jednak zvýraznit mohutnost svalnaté zádě. V mnoha zemích je nyní krácení zakázáno. Přistřihují se jen žíně nebo jsou při práci vyvazovány do uzlu.
kravský postoj - vada postoje pánevních končetin správněji nazývaná sblížená hlezna. Hlezenní klouby jsou obráceny dovnitř.
krevní (genealogická) linie - v časovém pořadí uspořádaný soubor hřebců-potomků zakladatele linie.
krkavičný žlábek - hrdelní rýha na krku prozrazující, kudy probíhá vena jugularis (krkavice).
krok - čtyřdobý chod bez fáze vznosu, který se skládá z řady po sobě jdoucích kroků. Rozeznáváme základní, střední, pracovní a prodloužený krok. Nohosled kroku je: pravá zadní, pravá přední, levá zadní, levá přední.
kroužek - kostní novotvar na korunkovém kloubu
kroužek - prostor vyhrazený stáji pro část krokové práce koní. Trenér stává obvykle uprostřed a koně chodící dokola vyšlapou v travnatém terénu cestu ve tvaru kruhu.
křížení - opak čistokrevné plemenitby, páření příslušníků různých plemen, ev. druhů. V rámci druhu může být stejnorodé - kříží se plemena stejného rázu, např. teplokrevní koně, nebo různorodé, kříží se např. pony s plnokrevníkem nebo chladnokrevník s teplokrevníkem.
kříženci - produkty křížení mezi plemennými skupinami, v užším pojetí i mezi plemeny v rámci plemenné skupiny či mezi liniemi.
kštice - část hřívy mezi ušima spadající do čela (dříve se nazývala špičník).
kurs - vyznačená trať ve steeplechase s určením pořadí překážek a otočných bodů.
kurt - podbřišník, kterým se přitahuje sedlo koně.
kurz při sázkách - číslo udávající, kolikanásobná částka ua vsazené peníze bude vyplacena sázejícímu za určitého koně v případě jeho vítězství
kyrysníci - těžké jezdectvo užívané v evropských armádách od 16. do 19. století. Název je odvozen od kyrysu, kovové ochrany hrudníku jezdce.

L

laminitis - zchvácení kopyta, choroba většinou způsobená přejímaním.
lehký kůň - kůň menšího až středního tělesného rámce s nižší hmotností, je vhodný pod sedlo nebo do lehkého tahu. Převážně jde o teplokrevná plemena nebo o ponye.
lehký v kostře - označení pro příliš slabou, jemnou kostru. Posuzuje se podle obvodu holeně. "Úbytek kosti" je v chovu nežádoucím jevem.
letmý start - koně nestartující z místa, nýbrž z pohybu
letoun - dostihový kůň s nejlepšími předpoklady na krátkých vzdálenostech (1000 - 1400m)
levada - klasická nadzemní figura španělské školy, při níž se kůň zvedá na ohnutých zadních končetinách, zatímco přední jsou ostře zahnuté. Ohnutí v hleznech, nesoucích celou tělesnou váhu koně i jezdce, musí být dokonalé.
licence na dostihy - povolení trenérům a jezdcům k výkonu jejich funkce
licentování hřebců - výběr a uznávání hřebců za schopné k plemenitbě
lícnice - část uzdečky vedoucí po lících koně
linie - skupina samčích zvířat jednoho plemene, založená vynikajícím plemeníkem, jehož individualita se uplatňuje v potomstvu
liniová plemenitba - plemenitba, při níž jsou připářováni příslušníci téže linie - menší biologické jednotky s určitými charakteristickými znaky plemene, založená vynikajícím jedincem. Není totožná s krevní linií.
lipidy - skupina organických látek vysoké energetické hodnoty, důležitá složka ve výživě
lonž - dlouhá otěž, používaná zejména při zajíždění ročků.
lonžování - způsob výcviku, při němž je k ohlávce připevněna lonž. Cvičitel stojí na zemi a pohání koně, který obíhá do kruhu, bičem.
lopatka - základní část kostry ( pletence ) přední nohy. Na její délce a poloze ( krátká, dlouhá, šikmá, strmá, kolmá ) závisí akce přední nohy, délka kroku, výkonnost koně a pohodlí jezdce.
lope - typický lehký pracovní chod kovbojského koně, předváděný s přirozeným držením hlavy.
loupná záď - muhutně osvalená záď těžkých plemen má ve středu výrazný žlábek.

M

mač - dostih dvou koní o sázku.
manéž - uzavřený krytý prostor určený k výcviku koní nebo k předvádění určitých cviků či kvadril. V některých zemích se uvedený termín užívá k označení kryté jízdárny. V cirkuse se manéží nazývá ohraničený prostor (určený technickými parametry) k předvádění drezúry zvířat, včetně koní.
martingal - součást postroje nedovolující koni zvedat příliš vysoko hlavu. Dvoudílný řemen připevněný k podbřišníku jedním koncem a pomocí kroužků jsou skrz něj na druhé straně provlečeny otěže.
mash - teplý nápoj (z mačkaného ovsa, pšeničných otrub, lněného semene a kuchyňské soli rozmíchaných v horké vodě), prospívající kondici koní
master - vedoucí honební jízdy, jede před polem účastníků
meet - mezinárodní výraz pro shromáždění jezdců před honební jízdou
mezek - kříženec oslice a hřebce koně
mézair - opakovaná levada kupředu tak, že při ukončení první levady po krátkém doteku země předníma nohama následuje nové podsazení zádi (a to kupředu), z něhož kůň přejde ihned do levady.
měření koní - součást zootechnické charakteristiky exteriéru. Měří se výškové, hloubkové a šířkové tělesné tvary. K měření se užívají měrné hole, páskové míry, Wilkensovo kružidlo. Úhly se měří nejčastěji hipogoniometrem. Hlavní míry koně jsou výška v kohoutku a obvod hrudi. Důležitý je také obvod holení, ukazující kvalitu kostí končetin.
měření obvodu holeně - obvod holeně je jednou ze tří základních měr, které charakterizují tělesnou stavbu koně. Měří se v jejím nejužším místě, tj. v jedné třetině pod karpálním kloubem, u hříbat v polovině holeně. Umožňuje posoudit poměr hmotnosti koně a síly jeho kostry. Jde o významný údaj, a proto je ve všech šlechtitelských programech zdůrazněna nutnost udržet v populaci odpovídající sílu kostry.
měsíční slepota - opakovaný vnitřní zánět oka
military - soutěž pro všestrannou způsobilost jezdeckých koní. Absolvuje se ve třech dnech a skládá se z drezúry, klusového úseku, steeplechase, dalšího klusového úseku, terénu, volného cvalu a parkuru.
mimochod - měkký chod, ve kterém se současně posunují stejnostranné končetiny. Jízda na mimochodnících je velmi příjemná a ani na dlouhé trati neunavuje. Mimochodníci byli již ve středověku zvlášť evidováni. Populární jsou zejména v Jižní Americe. Některá tamější plemena mají však ještě jiné formy zvláštních chodů a počítají se ke koním čtyř- a pětichodovým. Mimochod je přirozeným pohybem mnoha druhů zvířat, zejména v klusu - medvěda, žirafy aj. U koní je výjimkou, lze ho však nacvičit. U některých plemen se dědičně zafixoval.
mimochodník - kůň s nesprávným nohosledem v kroku nebo klusu. Vykračuje současně stejnostrannou přední i zadní nohou (mimochod).
mitbah - arabský výraz pro úhel napojení hlavy a krku arabského koně. Napojení je velmi pozvolné, obloukovité a dovoluje pohyb hlavy ve všech směrech.
mílař - dostihový kůň s nejlepšími výkony na středních vzdálenostech, kolem 1600m
míle - 1609.3m
mor koní - prudké nakažlivé onemocnění virového původu s rychlým hynutím.
moučná huba - nápadně světle zbarvená huba koně. Typický znak divokého koně Převalského a exmoorského ponyho.
mrtvá váha - hmotnost všeho, co nese kůň, s výjimkou jezdce. Různě těžké sedlo a dečka s olovem. Mrtvá váha je pro koně nevýhodou, je připoutána na hřbetě a nemůže měnit těžiště.
mrtvý dostih - součastné vítězství dvou nebo více koní. Totéž mrtvé umístění - součastný doběh na některém z míst.
mul - kříženec klisny s hřebcem osla
mustang - zdivočelý kůň, žijící volně ve stádech v Severní Americe.

N

náboj - směs navlhčeného jílu a pilin, vyplňuje se jí chodidlo kopyta, zejména před kováním
nadmutí - nahromadění plynu v části střev, též při částečné neprůchodnosti střev.
nad otěží - dopředu zdvižené držení hlavy. Kůň se jim vyhýbá působení otěže. Opak je za otěží, kdy kůň ohýbá hlavu a krk dolů a dozadu.
najetí - narazí-li v dostihu jeden ze startujících koní do druhého je trestné. Kůň se správně nesmí soupeře ani dotknout.
nálevky - měkké zduřeniny na hleznových a spěnkových kloubech končetin a šlachových pochvách
nánosník - součást uzdečky obepínající nos a bradu koně. Bývá podložen měkkou kůží nebo kožešinou.
nápinky - bolestivé stahy břišního svalstva klisen při vypuzovací fázi porodu
nátylník - část uzdečky odepínající týl koně
nasazení ocasu - podle utváření zádě je ocas nasazen vysoko nebo nízko, což podstatně ovlivňuje vzhled koně. Do znační míry na něm závisí i nesení ocasu při pohybu.
návní kosti - kostní výrustky zejména na vnitřní straně přední holeně
nisejští koně - vynikající antické plemeno pocházející ze severovýchodního Íránu. Hlavní plemeno užívané ve starověké perské armádě.
novozélandská pokrývka - nepromokavá plátěná pokrývka pro koně chované venku.

O

obvod hrudníku - obvod těla měřený páskovou mírou za kohoutkem.
obrna - stav po onemocnění nervů, mozku, míchy z různých příčin ( otravy, infekční onemocnění ).
obročník - pomocník trenéra, pečuje o správný provoz v dostihové stáji, zejména po stránce krmení a ošetřování
odstav hříběte - hříbě je odstavováno od matky ve věku 5. - 6. měsících. Změní se jeho výživa na výživu bez mateřského mléka, prostředí a denního cyklu pobytu hříbat ve stáji a na pastvinách, přeruší se přátelská pouta, vytvořená na pastvině zpravidla mezi dvojicemi hříbat.
odznaky koně - vrozené odchylky od základního zbarvení srsti. Zejména na hlavě ( prokvetlé čelo, prokvetlý nos, kvítek, hvězda, nosní pruh, šňupka, lucerna, horní pysk bílý, spodní pysk bílý, mléčná huba, žabí huba ) a na nohou
( patky bílé, korunka bílá, noha ve spěnce bílá, noha nad spěnkou bílá, noha pod koleno bílá, noha nad koleno nebo hlezno bílá ). Odznaky se zapisují do popisu koně, malé jsou ozdobou, velké jsou nežádoucí.
ohlávka - pomůcka k uvazování koní. Je ušita ze silné kůže.
ohon - hustý svazek dlouhých žíní, vyrůstající na ocase (kelce). Žíně se přestřihují či protrhávají a v některých případech se vážou do zvláštního uzlu (u pólo ponyů a peršeronů) nebo se zaplétají.
ochroma hříbat - hnisavý zánět kloubů po předchozí infekci u sajících hříbat
olovnice - podložka sedla s koženými kapsami, do nichž se vkládá určitý počet olověných destiček k vyrovnání nedostatečného zatížení koně v dostihu
opar lysivý - nakažlivá nemoc vyvolávaná plísní, způsobuje tvorbu ložisek na kůži
opracoviště - prostor pro bezprostřední přípravu koně před sportovním výkonem
opratě - vodící řemeny k ovládání tažných koní. Podobně jako otěže se zapínají do kroužku udidla. Bývá kožená, popruhová nebo z plastů.
ordre - pokyny trenéra či majitele koně jezdci, jak si má počínat v dostihu
orientální koně - koně východního původu zejména arabští nebo berberští.
ostruha - zrohovatělý bradavičnatý útvar na zadní straně spěnkového kloubu.
osvěžení krve - chovatelský zásah, který má zabránit degeneraci chovů s příliš úzkou chovnou základnou. Získává se k tomu plemeník stejného ( v nouzi i příbuzného ) plemene bez úzkého příbuzného vztahu k chovným zvířatům.
otěž - otěž je součást postroje jezdeckého koně, již se kůň ovládá. Bývá kožená, popruhová nebo umělá, hladká nebo zdrsněná, obšitá plátnem nebo jinak upravená. Konce otěží ( jsou dvě ) jsou sešité. Pro různé účely bývají otěže různě upravené.
otruby - odpadní produkt po mletí obilovin a luskovin, hodnotné krmivo
outsider - kůň, u něhož se nepředpokládá umístění
označení předků - při hodnocení předků posuzovaného koně se uvede, že je po tom a tom otci a z té a té matky. Označení, že kůň je po otci a po matce je nesprávné.

P

pace - rychlost koní v dostihu
pacemaker - kůň, který udává tempo dostihu, bývá zpravidla vodičem pro stájového druha
paddok - ohrazené místo, kde se koně vodí před dostihem a nasedají na ně jezdci
palec - jednotka pro měření výšky koní v kohoutku. Palec = 2.634 cm (12 čárek)
palcát - poměrně neohebný bič dlouhý asi 70 cm (při skocích) nebo 120 cm (při drezúře).
pánek - trvalé zduření šlach, postihuje jednu či dvě přední končetiny.
pasáž - jakýsi "vydržený klus" ve vysokém stupni sebrání. Diagonální nohy (levá přední s pravou zadní a pak zase pravá přední s levou zadní) se střídají v pravidelných, ale delších intervalech než v klusu (asi 1 vteřina) s určitým mezidobým vznosu mezi došlapem a odrazem obou diagonál. Čím delší tyto intervaly -> tím kmihuplnější je akce.
pásková míra - 2 m dlouhý pásek z voskovaného plátna, na jedné straně rozdělený na cm, na druhé straně na palce a pěsti. Slouží k měření koně.
parkur - z franc. parcours - projížďka, jízda, trať, je vžitý název pro skokové soutěže. Soutěže se konají na kolbišti a kůň spolu s jezdcem zdolává umělé překážky ve stanoveném pořadí.
pedigree - cizí výraz pro rodokmen koně
penalizace - trestné body za chyby, vzniklé na trati
pepiniér - vybraný plemenný hřebec, používaný k plemenitbě v hřebčínech
pěst - jednotka středověkého původu pro měření výšky koní v kohoutku. Pěst = 10.536 cm (4 palce).
pětichodový kůň - americké označení pro jezdeckého koně používajícího kromě obvyklých chodů (kroku, klusu, cvalu) také pomalý a rychlý mimochod, specifické chody tolt a rack.
piafa - lidově nazýván klus na místě (ale není to zcela přesně), figura španělské jezdecké školy.
piebald - anglické označení pro strakáče černobílého zbarvení.
pikér - pomocník mastera při honebních jízdách
pirueta - otočení koně kolem zadních nohou o 180° (poloviční pirueta) nebo o 360° (pirueta) při kroku nebo klusu. Skládá se ze 4 cvalových skoků. Každý cvalový skok vyplní 1/4 kruhu, ve které musí být ukončeny všecky fáze cvalového skoku. Nesmíme ji zaměňovat s krátkým školním cvalem.
pískání koní - druh dýchavičnosti koní
plastron - speciální druh bílé kravaty vázané pod krkem, součást povinného oficiálního vybavení jezdecké uniformy.
plavák - kůň žluté srsti s černou hřívou, ocasem, spodkem končetin a tmavým úhořím pruhem na hřbetě. U anglických plnokrevníků se plaváci nevyskytují, i když v potomstvu plemeníka Norberta se najde přibližně osmina jedinců s úhořím pruhem.
plemenitba - řízené rozmnožování vybraných jedinců domácích zvířat. Vedle čistokrevné plemenitby se zvlášť při vytváření nových plemen uplatňuje plemenitba příbuzenská, což je páření blízce příbuzných zvířat, například sourozenců nebo rodičů a potomků. Vyžaduje zkušenost a přísný výběr bezvadných jedinců.
plemenná hodnota - odhad aditivní (součtové) genotypové hodnoty. Stanovuje se podle užitkovosti probandů (potomků) nebo předků (rodokmenová hodnota) či podle výkonnosti sourozenců, případně polosourozenců.
plemenná kniha - soubor rodokmenů všech příslušníků určitého plemene odpovídajících vlastností. Vede ji chovatelská organizace.
plemenné skupiny koně - skupina koní mongolských, skupina koní orientálních (východních), skupina koní okcidentálních (západních) a skupina koní nordických (severských).
plemeno - skupina domácích zvířat téhož druhu, která mají stejný fylogenetický původ a vyznačují se určitými shodnými vlastnostmi morfologickými, fyziologickými, případně psychickými, které za předpokladu stejných životních podmínek přenášejí na potomstvo.
plná huba - označení pro plný chrup dospělého koně. Hřebec má 40 zubů, klisna 36 (špičáky má zakrnělé).
plnokrevník - zvíře z výběrového chovu, jehož všichni předkové jsou uvedeni v plemenné knize. Původně se tento termín vztahoval jen na arabské a anglické plnokrevné koně, později i na jiná zvířata vynikajících kvalit. Potomek plnokrevníka a obecného koně se jmenuje polokrevník, vyšší podíl krve plnokrevníka se označuje jako " vysoko v krvi ". Kůň s 1/16 jiné krve se ještě považuje za plnokrevníka.
plný zdvih - moment, kdy má kůň všechny čtyři nohy ve vzduchu.
plochá žebra - nedostatečně klenutá žebra. Vážná vada, způsobující malou výkonnost koně, neboť plicní a srdeční dutiny jsou stísněné.
podbřišník - popruhový nebo kožený pás k upevnění sedla na hřbetě koně.
podkoní - starší výraz pro vedoucího ošetřovatelů koní
podkova - ochrana kopyta, zvyšující výkonnost koně. Nejčastějším typem jsou pantoflice jednoduché, pantoflice těžké, podkovy se šroubovatými nebo vykovanými ozuby, podkovy s plátkem a podkovy s hmatcem. Koně se kovají přibližně v šestitýdenních intervalech.
podkovák - speciální hřebík z měkčího materiálu, připevňující podkovu ke kopytu. Má svůj typický tvar s obdélníkovou hlavou a velmi ostrou špičkou, zúženou v bočních stranách.
podkovář - odborník, který pečuje koni o nohy a připevňuje nové podkovy.
podlom - záněty kůže v ohbí spěnky nad patkami různého stupně (až po tvorbu příškvarků, hlubšího zánětu s odumíráním kůže)
podříznutý ocas - operativní úprava ocasu, po níž jej kůň nese nepřirozeně vysoko. Dělá se v USA,v Anglii, v Evropě je tato operace zakázána.
podsedlí (trdlice) - vrstva sedla, na které je umístěna kůže, která ji pokrývá.
polokrevník - kříženec mezi anglickým plnokrevníkem a jiným plemenem.
pomůcky - soubor signálů, které jezdec nebo vozka předává koni. Přírodní pomůcky jsou nohy, ruce, posun váhy těla, hlas apod., umělé např. hůlka, bič, ostruhy atd. . U zápřahových koní opratě a bič.
pony - podle našeho dělení náleží pony do skupiny koní severských. V západních zemích za ponye označují koně menší než 150 až 152 cm. V publikaci jsou proto jako ponyové označována četná plemena koní menšího tělesného rámce.
postilion (jízdní) - jezdec na podsedním koni ve spřežení, řídící zápřež ze sedla.
postroj - vybavení koně pro určitý druh práce. Užívá se chomoutový (těžký) pro těžkou zápřež, chomoutkový v anglickém stylu pro lehkou až střední zápřež a poprsní (uherský) pro lehkou až střední zápřež.
postroj tažného koně - skládá se z uzdy a podle druhu zápřeže z chomoutu s příslušenstvím (chomoutová poduška, pobočnice spojující chomout s postraňky, náhřbetník, podpinka, spojovací řemen, držák a náojní řetěz nebo řemen, opratě). Ke kočárovému postroji patří chomoutek s příslušenstvím (kleštiny, pobočnice, náhřbetník, podocasník, podhrudník, držák). K poprsnímu postroji patří poprsnice, postraňky, nákrčník, podocasník, držákové oko a další. Ke každému přísluší odpovídající postrojová ohlávka.
pouštní koně - plemena nebo typy koní přizpůsobených k životu v poušti, odolných vůči horku a nedostatku vody. Mají tenkou kůži, jemnou srst a nemají podkožní tuk.
primitivní (přírodní) plemeno - málo zušlechtěné plemeno, skromné, s tvrdou konstitucí a nižší užitkovostí, přizpůsobené nepříznivým přírodním podmínkám.
profil - význačný rys jednotlivých plemen. Může být vyklenutý ( tzv. klabonos ), rovný i vyhloubený, Typický pro arabské koně je profil štičí s vyklenutým čelem a mírně vyhloubeným profilem.
proměnlivost (variabilita) - rozdílnost hodnot různých znaků koně. Sleduje se i v jednotlivých chovech. (V matematické statistice je nejlepším měřítkem proměnlivosti variace.) Proměnlivost tělesných rozměrů se pohybuje mezi 2 až 4%, proměnlivost výkonnosti je podstatně vyšší (podle charakteristik a výkonnostního testu).
propozice - předem vypsané podmínky každého dostihu.
prostornost chodu - délka vykročení. Čím delší vykročení -> prostornější chod. Závisí na odrazové energii zadních nohou, tělesné stavbě koně a na schopnosti sevřít a rozevřít úhly kloubů zadních končetin.
prubikentr - zkušební cval před dostihem.
prubíř - hřebec používaný ke zkouškám klisen v říji.
pucák - ošetřovatel dostihového koně.
pulování - má dvojí význam: puluje-li kůň, tak chce zvyšovat rychlost víc, než si přeje jezdec, puluje-li jezdec, pak nesprávně zadržuje cvalovou rychlost koně a "drží" ho. Takové pulování je zakázáno a trestá se.
předek koně (přední nohy) - část koně před jezdcem: hlava, krk, hrudník, plece, kohoutek a přední nohy.
předloktí (přední koleno) - horní část přední nohy koně od lokte po karpální kloub.
předvádění koně na ruce - předvádění koní na vodítku, čemuž se musí kůň naučit v raném mládí. Předvádění má určitý závazný systém: Kůň je předveden na lonži nebo na vodítku. Na přehlídkách se nejprve posuzuje vzhled a později jsou předvedeny chody.
přetížená plec - přehnané osvalení ztěžující pohyb.
příbuzenská plemenitba - připářování příbuzných jedinců. Podle stupně příbuznosti je to plemenitba úzká - pokrevní (páření otců s dcerami a synů s matkami, popřípadě sourozenců navzájem), blízká - mírná (páření s vnučkou, strýc s neteří) a vzdálená, tedy páření jedinců vzdáleně příbuzných.
přikřížení - přilití krve jednorázovým využitím zušlechťujícího plemene nebo využití melioračního křížení (opakované využití zušlechťujícího plemene).
připářovací plán - určení plemeníků k připáření chovných klisen v hřebčínském chovu nebo v oblasti připouštěcí stanice. Špičkoví hřebci v zahraničí připustí v jednom roce 160-180 klisen, v zemském chovu v našich podmínkách v průměru zhruba 13 klisen.
připouštěcí plán - kompletně zpracovaný plán zapuštění všech klisen, včetně chovného a technologického zajištění porodů, odchovů atd.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama